Jaké jsou účinky koloidního stříbra na lidský organismus

Cit. (4): Provedené in vitro studie antimikrobiální aktivity nanočástic stříbra prokázaly vysokou bakteriostatickou a fungistatickou aktivitu při velmi nízkých koncentracích (1 μg.ml-1 až 10 μg.ml-1, neboli 1 až 10 ppm), které současně nevykazují akutní cytotoxicitu vůči buňkám savců, která byla stanovena při koncentracích vyšších než 30 μg.ml-1, neboli 30 ppm. Nanočástice stříbra tak nacházejí uplatnění např. v medicíně na potlačení infekcí při léčbě popálenin nebo k omezení tvorby bakteriálního biofilmu na cévních náhradách, katetrech, či protézách. (Viz také (5))

Méně je v tomto případě více, protože koloidní stříbro ve vyšších koncentracích není zcela neškodné pro člověka i zvířata. Koloidní stříbro je přijímáno buňkou převážně procesem, zvaným endocytóza a vylučovány procesem exocytóza. Protože endocytózy probíhá rychleji, než exocytóza, při vyšších koncentracích se nestačí nanočástice zcela vylučovat a zůstávají v buňce, kde mohou způsobit poškození nitrobuněčných struktur (6).

Mechanismus cytotoxického působení nanočástic stříbra vyšší koncentrace (100 ppm, 6-20 nm) zkoumali P. V. AshaRani et al. na lidských buňkách - plicních fibrioblastoch a rakovinných buňkách glioblastomu. Toxicita byla vyhodnocena pomocí změn v buněčné morfologii, životaschopnosti buňky, metabolické aktivity a oxidativního stresu. Nanočástice snížily množství ATP v buňce, což mělo negativní dopad na mitochondrie a zvýšily produkci kyslíkových radikálů ROS. Nanočástice také poškozovaly DNA. Aplikace nanočástic způsobila zastavení buněčného cyklu v G2/M fázi, pravděpodobně kvůli opravě poškozené DNA. Barvení Annexin-V propidium jodidem (PI) neprokázalo žádné masivní projevy apoptózy nebo nekrózy. 

Analýza transmisním elektronovým mikroskopem (TEM) zjistila přítomnost nanočástic uvnitř mitochondrie a jádra, které způsobují mitochondriální toxicitu a poškození DNA. Možným mechanismem toxicity je narušení mitochondriálního dýchacího řetězce. Vyšší citlivost buněk glioblastomu a jejich zastavený buněčný cyklus v G2/M fázi by mohly být využity pro studium vyšších koncentrací nanočástic stříbra jako léku na rakovinu. (7), (8), (9)

LD50 koloidního stříbra, stanovena na laboratorních potkanech byla určena na 1266 mg/kg per os a 284 mg/kg injekčně, takže je klasifikováno jako "nepatrně toxická substance" (10) 

(Průměrně vážící člověk by musel vypít více než 4000 l koloidního stříbra o koncentraci 20 ppm v krátkém čase, aby se otrávil).

Kontraindikace koloidního stříbra nejsou známy, s výjimkou alergie na stříbro, proto je vhodné u alergiků provést příslušný test. Naopak, byl zjištěn synergický (zesilující) efekt v kombinaci s některými antibiotiky (např. Polymyxin B, gramicidin S) (11). 

Hemolytické působení (rozklad červených krvinek) je u koloidního stříbra mimořádně nízké (HC50 byla stanovena na více než 1 024 ppm - ve srovnání         s antibiotiky a kationty stříbra hemolytická koncentrace řádově 10-100 násobně vyšší) (11).